„Syrští sirotci“ versus ohrožené děti na ubytovnách v Třebíči

V tomto týdnu proběhlo v kanceláři veřejného ochránce práv v Brně diskuzní setkání k tématu ohrožených dětí. Pozorně jsem poslouchala a můj příspěvek do diskuse je o tom, že není možné přijímat děti ze Sýrie a odjinud, pokud to děti sami nechtějí nebo nejsou právně volné. V České republice a v ostatních státech EU je nedostatek pěstounů a adoptivních rodičů, kteří by dokázali zvládnout traumata dětí z jiných států světa a byly by ochotni a schopni se o tyto děti dlouhodobě postarat. Nabídka krátkodobého řešení, jak navrhují někteří politici, typu táborů je mimo realitu. Myslím si, že pomoc státu, krajů a obcí má jít tam, kde děti v ohrožení aktuálně žijí.

Téma ohrožených dětí je živé i u nás, v Třebíči.

V centru města žijí v soukromých ubytovnách děti, které nemají na výběr. Sdílí nuzné hygienické zázemí a jejich sociální svět je na hraně. Navíc v okolí těchto ubytoven se děti pohybují tak, že ohrožují sebe i okolí. Rodiny těchto dětí jsou dlouhodobě zadlužené a nemají tak nárok na bydlení v městských ubytovnách a sociálních bytech. Chceme-li být jako občané města Třebíče solidární, řešme problémy ohrožených rodin tady u nás ve městě a nabídněme sociální bydlení s dohledem a odbornou pomocí.

Fotogalerie